Batohy jsem milovala odjakživa.
Nejen kvůli tomu, jak praktické jsou, ale kvůli příběhům, které v sobě nesou.
Vždycky, když si nějaký hodím na záda, cítím to známé napětí – takovou připravenost na cokoliv.
Jako bych mohla prostě vyjít ze dveří a jít vstříc novému dni, nové cestě.
A právě to mě na batozích baví nejvíc.
Nenesou jen věci.
Nesou nás.
Ale poslední dobou si uvědomuju, že to není jen o tom, co nosíme – ale i proč a jak to nosíme.
✨ Na obsahu záleží
Znáš ty dny, kdy je batoh těžký? Nejen fyzicky, ale i pocitově?
Někdy do sebe i do tašky nacpeme spoustu věcí, které vlastně vůbec nepotřebujeme.
Staré účtenky. Příliš úkolů. Drobné pochybnosti.
Držíme je „pro jistotu“, ale místo toho nás jen zpomalují.
A přitom často zapomeneme přibalit to nejdůležitější:
radost, odvahu, prostor pro sebe.
💭 Batoh jako zrcadlo
Za ty roky – ať už na cestách, v ateliéru, na přehlídkách nebo procházkách lesem – jsem si uvědomila jedno:
Batoh není jen doplněk. Je to zrcadlo.
Ukazuje, jak kráčíme životem.
Neseme toho moc?
Jsme připravené na to, co přichází?
Necháváme si v sobě prostor pro inspiraci?
🖤 Když tvořím, myslím na tebe
Když v mém pražském ateliéru navrhuji nový batoh, nemyslím jen na kapsy nebo zipy (i když ty miluju).
Myslím na tebe – na ženu, která ho bude nosit.
Kam půjde.
Co potřebuje.
A jak jí mohu pomoci nést jen to, co je pro ni opravdu důležité.
Protože když ti batoh sedí na zádech, do života a do srdce…
jdeš lehčeji.
Kráčíš svobodněji.
A necháváš za sebou to, co už tě netvoří.
🌿 A co ty? Co si s sebou neseš?
Tohle není jen článek o batozích.
Je to pozvání.
Zpomalit.
Vybrat si vědomě.
A jít světem srdcem, s lehkostí a vlastním stylem.
S láskou,
Radka 🤍
