Kdo to taky zná?
Ten nikdy nekončící kolotoč psaní, sdílení, přispívání… být vidět na sociálních sítích, v blozích, newsletterech – prostě všude.
Upřímně? Pro mě je to často noční můra. Ještě před pár lety jsem anglicky skoro vůbec nemluvila a na každý text jsem potřebovala překladač. Takže rozhodnutí psát v angličtině bylo tehdy obrovská výzva.
Ale dnes už vím: když jsi vytrvalá, sociální sítě ti někdy přivedou do cesty kouzelné věci.
✨ Nečekaná šance v Německu
Díky Instagramu (ano, opravdu!) jsem v září poznala úžasnou ženu – Rusu Makowski. Okamžitě jsme si sedly a během chvilky jsme začaly mluvit o spolupráci.
A na začátku listopadu jsem najednou byla na Contemporary Art Ruhr v Essenu – na jediné větší umělecké výstavě, které jsem se letos v Německu zúčastnila.
A nejen jako návštěvnice, ale jako součást programu. Já, moje kožené výrobky a úplně nová skupina lidí – milovníci umění, sběratelé, kreativci.
🎭 Pandemie, omezení, ale i krása setkání
Samozřejmě – doba je pořád trochu zvláštní. Někteří lidé se báli přijít, jiní měli na návštěvu jen dvě hodiny kvůli časovému rozvrhu. Atmosféra byla tišší, jemnější, možná křehčí.
Ale i přes všechna omezení hodnotím výstavu jako velmi úspěšnou.
Poznala jsem nové lidi, sdílela svůj příběh, a hlavně jsem zažila opravdové lidské propojení, které nešlo o prodej, ale o společný zážitek.
🖤 A poslední den...?
Poslední den vůbec nepůsobil jako konec. Spíš jako začátek.
Spřátelily jsme se, začaly plánovat další akce – a už teď pracujeme na nových výstavách a cestách.
Ano, pořád bojuju s psaním a se sociálními sítěmi – ale právě kvůli tomuhle v tom pokračuju.
Protože za tou námahou je skutečná magie.
A někdy stačí jeden příspěvek, jedno setkání – a všechno se může změnit.
S láskou z Essenu,
Radka 🤍
